Život je pestrý. Na jednu stranu nás nešetří, na druhou stranu vychovává, zoceluje, opracovává. Vybrušuje z nás diamant, aby se v nás odkrývalo to nejryzejší, nejčistší.
Často žasnu – co mi před nějakým časem přišlo nemožné, dnes je skutečností. Užívám si každý posun. Před rokem jsem začala pracovat na svém webu, věděla jsem jen, že chci být prospěšná lidem v nejistotě psychické nemoci.
Neměla jsem představu, jak psát články, jak komunikovat na sociálních sítích, jak se přiblížit k nemocnému natolik, aby přijal mou pomocnou ruku. Dnes už mi je psaná forma vlastní.
Potkat se s člověkem tváří v tvář, nechat promluvit své srdce je lepší, přínosnější forma. Doba posledních dvou let nás všechny naučila komunikovat a zařizovat věci online. Výuka žáků, studentů, ale i pracovní schůzky se organizují na dálku.
A praxe ukázala, že to jde.
Přišel čas zkusit se sejít s lidmi na stejné vlně online. Nabízím online facebookovou událost „Setkání u kávy.“
Možnost přihlásit se má kdokoli. Toto online setkání se odehrává prostřednictvím „Skype“, který nemusíte mít nainstalovaný. Stačí se pomocí správného odkazu prokliknout do společného prostoru.
Je to pro mě velká výzva, nemám v této oblasti mnoho zkušeností, proto mám obrovskou radost z premiéry, která proběhla minulý pátek.
První setkání bylo vtipné, ukázaly se různé technické problémy, které jsme nejdříve společně řešili a během toho se pěkně uvolnili a nasmáli. Samotný hovor u kávy byl velmi příjemný. Mluvila jsem o svých myšlenkách, proč píšu web, proč se snažím své téma pouštět do světa, vytvářet nové možnosti a kam moje vize vede.
Shodli jsme se, že je velmi příjemné mít možnost naprosto obyčejně si popovídat o životě s nemocí s lidmi, kteří vědí o čem je řeč. Nemoc k nám prostě patří. Můžeme se povzbuzovat a inspirovat, jak žít spokojený a plnohodnotný život.
Sdílela jsem své nepochopení. Mám plnou hlavu prožitků a nápadů spojených se vším, co patří k překonávání nemoci, zotavování, seberozvoji.
Mám plány, jak žít spokojený život.
Když ale o tom začnu mluvit s lidmi, kteří nezažili psychickou nemoc, dívají se na mě nechápavě.
Slýchávám: „Dokážeš souvisle mluvit půl hodiny, ale my z toho nevíme hlavu ani patu.“ Vždycky mě tato zpětná vazba trápila. Přiváděla mě k pochybnostem nad smysluplností mé snahy.
Jenomže já toho skutečně mám plné srdce a naše první „Setkání u kávy“ pro mě bylo nádherné tím, že jsem slyšela slova jako: „Já přesně vím, co nám tím chceš říci a příjemně mě to hladí. Moc mi to pomáhá.“
Vzájemně jsme si užívali, jak je posilující když spolu mluví lidé, kteří mají stejný zážitek, stejnou zkušenost.
Nový slovník pojmů "recovery"
Vyprávěla jsem o novém slovníku, který přináší reforma české psychiatrické péče. Slovník je spojen s myšlenkou „Recovery.“ Ukazuje, jak se s úctou vyjadřovat ohledně nemoci, nebo v komunikaci s nemocným člověkem.
Jedním z hlavních bodů reformy psychiatrické péče je nový přístup k nemocnému. Navrátit mu všechna lidská práva a svobody. Jednat s úctou a citlivostí k jeho potřebám a hendikepům.
Veřejnost má někdy problém, jak nazvat nemocného člověka. Buď z neznalosti, nebo z povýšenosti. Slýcháme pak slova jako „blázen, cvok, magor, ten divný, ten jiný, ten, kterého ani nevím, jak mám pojmenovat…“
Sdíleli jsme se, že nám tato slova velmi ubližují.
Pojmy jako: psychiatrie, léčebná zařízení, psychická nemoc… jsou svázané s mnoha předsudky, necitelnými posměšky… stále je to vše tak trochu TABU.
Nový slovník má pro člověka s nemocí naprosto jasný výraz a to je:
„Člověk se zkušeností“
Tento výraz je milý, zní trochu jako ocenění. A dobře vyjadřuje realitu.
Psychická nemoc člověku přinese zmatek, nejistotu, strach, nepochopení, ztrátu fyzické síly, neschopnost vykonávat práci, kterou doposud dělal. Ztrátu kontaktů s lidmi, samotu, beznaděj, temnotu… a s tím máme zkušenost.
Každá zkušenost člověku otevírá obzory, ukazuje mu nové postoje, názory. Stejně tak je to s psychickou nemocí. Kdo ji zažije, udělá tu zkušenost, má na ni nějaký náhled, přemýšlí už o různých prioritách, nebo životních situacích, jinak než člověk, který tuto zkušenost neudělal.
Nemusíme se hrbit, schovávat… naopak, máme určitou zkušenost navíc, kterou lidé, kteří nezažili psychickou nemoc, nemají.
Je to určitá nevědomost, která zdravého člověka znevýhodňuje v kontaktu s nemocným.
Ten potom často v obavě z této nevýhody jedná nepřirozeně, ošívá se, snaží se situaci zlehčit, a to vede k trapné a nepříjemné chvíli pro obě strany. Chtěla bych povzbudit všechny lidi bez zkušenosti, aby nepodléhali obavám.
Nemocný člověk, potřebuje vaše přirozené chování. Můžete s ním naprosto běžně mluvit, jako vždy. Je to stále tentýž člověk, kterého jste znali. Jen je přikryt tíhou nemoci. Buď bude reagovat, nebo spolu můžete mlčet. Obojí je dobře.
Nemocnému ubližuje, když se vyptáváte, nebo divíte. Stav, který nemocný prožívá, nelze vysvětlit. Když ho k tomu nutíte, cítí se ohrožen a může reagovat o to podivněji. Na své otázky hledejte odpovědi u odborníků, nebo jiných lidí se zkušeností.
Nemocný člověk je uprostřed zkušenosti, kterou právě prožívá a potřebuje být přijímán, milován, neodsuzován… potřebuje taktnost.
„Setkání u kávy“
nám přineslo uvědomění, že takto spolu diskutovat je pro nás přínosné. Můžeme se učit o svém životě mluvit.
Lidé bez zkušenosti se nás občas ptají, nebo nás přivedou do situace, která nám je nepříjemná a my pak nevíme, jak reagovat, jak se bránit, jak o svém životě mluvit.
Je mi z toho smutno, když se ještě stále setkávám se zdviženým obočím, úšklebkem, nebo pohrdáním při hovorech o psychických těžkostech druhého. Pobuřuje mě to a snižuje mi to pohled na takto mluvícího člověka.
Možná je „Setkání u kávy“ příležitost, kde si můžeme i dále povídat o tom, co nový slovník (recovery slovník) přináší.
Jakým způsobem bychom ho mohli používat my? Aby nám bylo dobře, aby se nám vracela důstojnost?! Můžeme tak ostatním vyjadřovat, že není na místě se k nám chovat povýšeně, protože my jsme zkrátka „lidé se zkušeností.“
Jak vám nový výraz zní? My jsme z něho v pátek „u kávy“ byli nadšení.
Pokud vás myšlenky v tomto článku oslovily, neváhejte mi prosím napsat. (info@jirinkajirkova.cz)
Vaše zpětná vazba, vaše názory, návrhy, inspirace, mi pomohou v rozvíjení nových myšlenek, možností, příležitostí… jak společně pracovat na tom, abychom dokázali stát pevně a v rovnováze na vlastních nohou.
Jsem šťastná, že jsem se díky svému báječnému muži neztratila.
Kéž bychom byli nadějí všem, kdo touto zkouškou procházejí. Zveme vás k našemu společnému projektu: “PEVNĚ A V ROVNOVÁZE NA VLATNÍCH NOHOU”
Můj příběh si přečtete zde:https://jirinkajirkova.cz/muj-pribeh/