Za poslední dva roky jsme s manželem řešili
spoustu nových situací
Řešili jsme konflikt s přáteli, se kterými jsme se pravidelně potkávali na víkendových akcích. K tomu se přidala další a další zátěž.
- Kolaps naši 19-ti leté dcery.
- Konec mého podnikání.
- Každodenní péče o Verču.
- Nechápavé reakce na naši rodinnou situaci.
- Vítkova nehoda na motorce, problémy na internátě s přílišnou rebelií…
- Do toho náš nejmladší tříletý Vilda, na kterého bylo tak málo času…
- (A další podstatné okolnosti, nám v tu dobu už bohužel unikali.)
Jeli jsme s manželem jako stroje. Jsme spolu 22 let a za tu dobu jsme už dobře sehraný team. Když táhneme za jeden provaz, jsme silní a dokážeme mnoho!
Teď jsme se toho lana vyčerpáním oba pustili.
Zažíváme turbulence oba dva. V takových chvílích nedokážeme jeden druhého vnímat. Nedaří se nám najít stejný směr.
Moje zranitelná psychika nezvládá napjatou atmosféru. Okamžitě mi to dá pocítit na reakcích těla. Síla a energie ze mě odtéká jako když vytáhnete špunt z vany.
Jsme s manželem povahově naprosto odlišní, ale máme jednu osvědčenou metodu, která nás vždy zachránila.
Tou metodou je „MILOSTNÝ DOPIS“
Vzpomínáte ještě na chvíle, kdy jste si jako mladí psali dopisy? Že jste je nepsali? To je vlastně dost možné, protože dnešní možnosti sdělovacích prostředků toto kouzlo přehlušily.
My s manželem pocházíme ještě „ze staré školy“. Tehdy byl jeden telefon na celou vesnici a 20-ti kilometrová vzdálenost se nám zdála, jako jít na konec světa. Poznali jsme se v roce 1995.
Psát dopis má několik obrovských
výhod a možností.
- Napsat dopis vyžaduje dost času. Člověk u toho může přemýšlet, vše si rovnat v hlavě a někdy i překvapivě zjišťovat, co z něho leze. Zkrátka je to bez tlaku, ne jako přímý rozhovor.
- Osoba, které je dopis určen je při jeho doručení překvapená. Když je to milostný dopis, tak by překvapení mělo být příjemné. Nebo ho očekává a roste v ní touha. Příjemné překvapení, toužebné očekávání – nádherné emoce, které dnes zažíváme velmi zřídka.
- Teď se role obracejí. Pisatel zažívá očekávání, jaká bude odpověď. Touží po pozitivní odezvě.
- Čtenář dopisu si své čtení většinou také nechá na chvíli samoty. Čte si řádek za řádkem, slova v něm rozdmýchávají poznání, uvědomění, zpětné reakce…
- Na dopis není nutné odpovídat hned. Nikdo nedonutí pošťáka, aby okamžitě utíkal s odpovědí. Slova dopisu se v člověku rozlévají, hýbou s ním. První pocity se upravují, někdy se dokonce naprosto změní. Čas a svoboda, kterou čtenář má, než vezme papír a najde si čas napsat odpověď, umí dělat zázraky!
Dopis, psaný s láskou a úctou ve kterém člověk „vylije své nitro, své zoufalství, neřešitelnost, prosbu o mobilizaci sil svého protějšku, je prostředek jak znovu najít společnou řeč.“
Je to vyjádření, jak to vidím já.
A prosím o promyšlení, jak to vidíš ty.
Až budeš připraven o tom mluvit, čekám na společný, klidný, konstruktivní rozhovor.
Byli v životě období, kdy jsem více psala já. Pak zase více psal manžel. Oba jsme vždy tyto dopisy brali hodně vážně.
Je to znamení – „STOJÍME NAD PROPASTÍ“.
V rychlosti každodenních prací a povinností se mi totiž snadno stane, že nevnímám kde stojím já. Natož, kde stojí můj manžel.
Není to hrozba, nebo kritika partnera. Nejde o to, kdo vyhraje, jde o to, že tam nechceme spadnout ani jeden. Takový dopis jsem včera napsala já a toužebně čekám na odpověď! Věřím, že opět najdeme cestu k sobě.
Myšlenka psaní těchto dopisů vznikla na samém začátku naši známosti. Tušila jsem, že Jirka je moje druhá polovina srdce. Že právě on je ten, se kterým chci sdílet celý život v dobrém i zlém.
Když mi ale trochu opadli “růžové brýle”, došlo mi, že jsme oba úplně jiní. Pocházíme z jinak žijících rodin, máme odlišné kořeny, povahy…
Znáte to, člověk hledá utvrzení, že jedná dobře, kde se dá.
Mě se líbilo pořekadlo: “Protiklady se přitahují”. Přesně tak jsem to vnímala. Jirka měl něco, co jsem neměla já. A na druhou stranu já mu mohla nabídnout něco, co neměl on.
Tehdy jsem na mariánském poutním místě potkala mladou řeholní sestrou. Povídali jsme si o životě a já se ji svěřila, že zažívám lásku a mám obavy, že to nepovede k dobrému konci.
řekla mi: "Láska dokáže všechno!
I když jste rozdílní, ale budete se mít rádi, může být vaše rozdílnost velkým požehnáním! Můžete se vzájemně doplňovat a tím být spolu ještě silnější.
Napiš mu čeho si na něm tolik ceníš, za co všechno mu toužíš dát své srdce. Projev mu, jak moc ho máš ráda. Můžeš potom v druhé části dopisu ukázat na úskalí, která vnímáš, že by vaši lásce mohla uškodit. I tato slova je třeba zahřát láskou, aby si byl jistý, že nejde o kritiku nebo úbytek lásky, ale naopak.”
Ten dopis měl 10 stran.
Než jsme se s Jirkou rozloučili, nechala jsem ho ležet na polštáři, aby si všiml až půjde večer spát. Když jsme se znovu potkali, přinesl dopis mnoho ovoce. Jirka byl překvapený, zaskočený mojí hloubkou lásky. A mnoho věcí se mezi námi urovnalo.
Do manželství jsme vstoupili s postojem:
“Víš, že když tě na něco upozorňuji, je to proto, že tě mám ráda!”
A vím, že když je mezi námi něco nepříjemného, není to schválně, ale proto, že jsme si to vzájemně neobjasnili.”
Snažíme se podle toho žít každý den.
A znáte to, je to někdy pěkná dřina! Přejeme vám s manželem mnoho krásných milostných dopisů.
Jsem šťastná, že jsem se díky svému báječnému muži neztratila.
Kéž bychom byli nadějí všem, kdo touto zkouškou procházejí. Zveme vás k našemu společnému projektu: “PEVNĚ A V ROVNOVÁZE NA VLATNÍCH NOHOU”
Můj příběh si přečtete zde:https://jirinkajirkova.cz/muj-pribeh/