Narodili jsme se. Díky rodičům, prarodičům a našim blízkým jsme začali poznávat svět. Každého nás formovalo něco jiného.
Dětství a prostředí, ve kterém jsme vyrůstali nás ovlivnilo na celý život.
Vytvořili jsme si své názory, postoje a návyky… Připlouvají k nám nejrůznější vzpomínky. To vše ovlivňuje naše současné jednání, rozhodování…
Je naprosto přirozené, že se každý dostaneme do bodu, kdy se snažíme pochopit kdo jsme a proč se v našem životě kolem nás dějí různé věci.
Klademe si otázky. Vnímáme nekomfortní situace. Snažíme se pochopit co se děje a o to více přicházejí další a další otázky.
Každá naše životní etapa přináší své. Pro každého z nás je zásadní, jaké možnosti a okolnosti nám přicházejí do cesty. Je důležité mít na paměti, že život v rovnováze přináší dobré i těžké chvíle. Překonané těžkosti nás zocelují pro další život.
Všechny etapy mají něco společného.
- Každá nám přinese do života něco nového.
- Vždy se potřebujeme v dané etapě nejdříve zorientovat.
- Musíme čelit vlastní netrpělivosti a nejistotě.
V každé etapě nám velmi pomůže, když někdo, kdo je o pár kroků napřed, vysloví pochopení. Uznání tíže etapy a uklidnění, že je vše tak, jak má být.
Už od dětství jsem si všímala starších a dospělejších lidí než jsem já. Přemýšlela jsem o jejich reakcích a způsobech řešení různých situací. Když jsme se pak poznali s manželem a plánovali společnou budoucnost, také jsme naslouchali starším.
Je dobré mít v někom inspiraci, ale svůj názor a svou vlastní originalitu musíme objevit v sobě každý sám.
Máme s Jirkou čtyři děti. Vždycky nám záleželo na tom, jak se mají. Naše děti nás mnoho naučily a učí nás stále.
Vnímáme jejich rozdílnost povah. Různost jak se rozvíjejí a dospívají. Snažíme se ke každému přistupovat individuálně a máme velkou úctu k jejich životním etapám.
Nikdy jsem neměla ráda dospělácké řeči typu: „No jo, puberťáci, jsou na přeražení, není možné s nimi vydržet.“
Bereme naše děti jako dar, který nám byl svěřen na 18 let. Našim úkolem je připravit je co nejvíce na jejich samostatný život. Postupně přichází čas, kdy jim s požehnáním předáme zodpovědnost za jejich život.
Jsme lidé chybující a víme, že spoustu věcí se nepovedlo a dnes bychom to řešili jinak. Snažíme se o tom s dětmi mluvit, přiznat své nedostatky a pomoc jim objasnit a urovnat nejasné myšlenky, které vznikly našimi chybami.
Dětství – tolik důležitá etapa
Někdy si říkám, že je škoda, že člověk má děti, když je mladý a neznalý mnoha věcí. Je přirozené, že mladý rodič nemá dostatek zkušeností, experimentuje, je zahlcen starostmi o bydlení a finanční zajištění. Snadno se něco nepovede.
Ale tak to musí být. Starší člověk už je sice zajištěný a má své zkušenosti. Zase už ale není tak odvážný, spontánní, plný energie, schopen rychlých reakcí a odolný k únavě. Zkrátka jistá dávka naivity je pro lehkost dětství důležitá.
Děti potřebují nasávat elán, akčnost, humor a lehkost mládí. Mají tak možnost žít v radosti, učí se optimismu a víře, že vše má svá řešení.
Ne každý má ale to štěstí, že přichází na svět do fungující rodiny. Rádi bychom napomohli svým tématem k budování trvalejších vztahů. Inspirovali vás k práci na vašem charakteru a vzájemných vztazích. Zveme vás do našeho života.
Naše první miminko se nám narodilo, když mi bylo 25 let. Během 5 let se nám narodily ještě další dvě děti. Byli jsme mladí, a i přes náročnost s nemocemi jsme zvládali být rodiči třem dětem.
Náš nejmladší se pak narodil s odstupem 9 let. Bylo mi 40 let. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že to pro mě byl velký rozdíl zátěže oproti období při prvních 3 dětech.
Pubertální věk
K tomuto období máme obzvláště velkou úctu. Jde o velmi citlivé období důvěry. Čas, kdy se z dítěte rodí žena nebo muž. Tolik změn na jednoho člověka je příliš.
Je to tady, nová etapa. Jak se v tom všem má dítě zorientovat? Přirozeně se začne chovat nestandardně. Hledá sám sebe, svou identitu. Za to buďme rádi. Jen tak může být člověk v životě pevný, když ví „kdo je“.
Můžeme s tím dětem pomoci jedině taktem, shovívavostí a slovem porozumění. Typická dráždivá slova o „puberťácích“ jen vyvolávají těžké pocity nepochopení. Prohlubují propast mezi dítětem a rodičem.
Máme tři kluky a v této etapě života potřebují hlavně taťku, já ustupuji do pozadí a dopřávám synům projevovat svou mužnost. Už pro ně nejsem jen mamka, ale jsem především „holka“.
Moje místo bylo naopak velmi důležité pro naši dceru. Snažila jsem se ji být příkladem ženství. Žena, která o sebe dbá, postará se, ale potřebuje vedle sebe pevného muže, který by ji byl oporou.
Dospívání
To je naše současnost. Máme doma tři už téměř dospělé lidi. Učíme se spolu komunikovat, budovat si vztahy, vzájemný respekt… Stále je něco nové.
Dospívat a zrát je práce na celý život. Naše dospělost ovlivňuje schopnost žít ve vztahu. Žít v pokojném a trvalém vztahu je podle nás s manželem to největší bohatství života.
Snažíme se žít klidně, usilovat o pevné hodnoty a balancovat v rovnováze se vším, co k životu patří.
Přejeme si být oporou mladým lidem. Není dobré být na život sám, není snadné být mladý a mít odvahu vstoupit do vztahu. Život kolem nás přináší spoustu negativních příběhů a rozchodů … Proč by to nemohlo být jiné?
Věřte, že je možné prožít společný život ve spokojeném manželství. Dá to sice dřinu, ale rozhodně to stojí za to.
Neexistuje rodina, kde by nedocházelo k výkyvům a čas od času nevznikaly konflikty. Nemusíme se jich bát, ale být připraveni a vědět, co dělat pro novou stabilitu a usmíření.
To jsou “ŽIVOTNÍ ETAPY…”
Jsem šťastná, že jsem se díky svému báječnému muži neztratila.
Kéž bychom byli nadějí všem, kdo touto zkouškou procházejí. Zveme vás k našemu společnému projektu: “PEVNĚ A V ROVNOVÁZE NA VLATNÍCH NOHOU”
Můj příběh si přečtete zde:https://jirinkajirkova.cz/muj-pribeh/