Komunikací dáváme kus sebe. Myšlenka KONVERZAČNÍCH KARTIČEK přišla nečekaně. Její původ však sahá do minulosti, kdy jsme se s manželem jako 20 letí do sebe zamilovali. Znáte to, najednou jde vše hladce, všechno dává smysl, blízkost milované osoby řeší každý problém, léčí každou těžkost. Nejsme už na nic sami… Život je tak krásný!
Těžko se v tu chvíli přijímají skeptické poznámky starších lidí a párů, kteří už žijí v manželství. Chtějí nám to zkazit, nebo prostě závidí? I tento záměr v tom bohužel může být.
Většinou však jde o vyslovení zklamání nad svým vztahem.
Rádi s manželem vzpomínáme na dobu nádherné vzájemné euforie. Ano, mají pravdu ti, kteří jsou v životě několik kroků před námi, když tvrdí, že tato euforie nemůže být stálá.
My jsme se ale s Jirkou rozhodli, že si city, které nás k sobě táhnou, nenecháme nikým vzít a budeme bojovat za stálost vzájemného doplňování jeden druhého.
Rozhodnutí a odhodlání je podstatný začátek. Zkoušky se samozřejmě postupně dostaví a je to přirozené. Každý jsme originál.
Lásku, vzájemnou přitažlivost máme společnou, ale čas ukáže, že jsme každý vyrostli v jiném prostředí, podle rozdílných pravidel… jsme rozdílní!
No a co? Rozdílnost je problém?
Když na toto téma s Jirkou diskutujeme dnes, můžeme s klidem říci, že rozdílnost není problém. Problém je o ni nevědět a neřešit ji.
My jsme tehdy měli obrovské štěstí. V naši blízkosti je poutní místo Rokole, kde nám řeholní sestra Marie Petra nabídla možnost přijít si popovídat. Svěřili jsme se jí s obavou o budoucnost našeho vztahu kvůli častým neshodám.
Vyslechla nás a na příběhu svého rodného bratra nám ukázala, že doba známosti nám dá příležitost poznat se a z rozdílnosti udělat výhodu. Co neumím já, umíš ty! Co je pro mě těžké, ty zvládáš….
Chodili jsme pak s Jirkou do Rokole pravidelně.
Učila nás spolu komunikovat. Nevyhýbat se žádnému tématu. Sama nám dávala inspiraci, co ještě probrat… Postupně jsme nacházeli společná řešení, doplňovali se v slabých stránkách, upřednostňovali iniciativu toho, kdo měl v dané oblasti více zkušeností nebo měl k tomu větší schopnosti…
Než jsme spolu stáli před oltářem, věděli jsme o svých slabostech a darech. Znali jsme naše reakce, priority a schopnosti. Měli jsme společná očekávání a představy, jak to „u nás“ bude fungovat. Ustáli jsme si morální hodnoty a do manželství se těšili.
Celý dosavadní život jsme těžili ze společně vyjasněných témat, typů a návodů, kterými nás do manželství sestra Marie Petra vybavila.
Na časy strávené v Rokoli vzpomínáme s vděčností.
Věřte, že je možné prožít společný život ve spokojeném manželství. Dá to sice dřinu, ale rozhodně to stojí za to!
Čas se každému spravedlivě naplňuje. Dnes jsou ti mladí a zamilovaní naše děti. Nasloucháme jim, jsme šťastní, že nás do svých radostí a starostí zvou.
Není snadné být mladý, čelit trendům které bagatelizují „čas známosti“.
Co je to vůbec za slova? Znáte je? Řekla bych, že patří mezi ta slova, která už nejsou moderní.
Dnes slyšíme „chodíme spolu“. Co to znamená? Kam chodíte a kam chcete dojít? A co bude až tam dojdete? …
Nebo „mám kluka“, „mám holku“… Kde ji máš? Na co ji máš? Nechtěla bych, aby mě někdo vlastnil…
Jsou to tak zavedená a běžně používaná slova, že už téměř nikoho nenapadne se nad nimi pozastavit. Přemýšlet koho hledám, co od společných chvil očekávám. Pochopit jak moc cenný, důležitý a pro budoucnost určující je čas poznávání.
Možná bychom mohli teď dát nabídku my.
Možnost, kterou jsme jako mladí dostali, je pro nás tak cenná, že bychom ji s manželem rádi nabídli i ostatním. Zatím nevíme úplně jak, ale KONVERZAČNÍ KARTIČKY jsou první krůček.
Co vy na to? Je to pro vás zajímavá myšlenka?
Jsem šťastná, že jsem se díky svému báječnému muži neztratila.
Kéž bychom byli nadějí všem, kdo touto zkouškou procházejí. Zveme vás k našemu společnému projektu: „PEVNĚ A V ROVNOVÁZE NA VLATNÍCH NOHOU“
Můj příběh si přečtete zde:https://jirinkajirkova.cz/muj-pribeh/