Některá přísloví nemám ráda, ale tohle je přímo moto mého života. Už od dětství je pro mě těžké vstřebat chvíle, kdy udělám chybu. Není to o tom, že bych nedokázala chybu přiznat, to mi nevadí. Nemám ani problém chybu opravit, nebo nabídnout náhradu.
Vadí mi ten šílený pocit, že jsem selhala. Někoho zklamala, něco zkomplikovala… Takové chvíle jsou pro mě bolestné, najednou se mi vše zdá ztracené, neřešitelné… Celou mě to pohltí.
Být pro někoho břemenem, nebo komplikací… je citlivé místo, které si nesu z dětství. Dnes už vím, že dělat chyby je naprosto normální. A myslet si, že existuje bezchybný člověk je nesmysl.
Přesto se mi vždy tato struna rozezní, když se taková situace dostaví. Je to pro mě neustálá výzva na sobě pracovat. Znovu a znovu se přijímat taková, jaká jsem.
Učím se z chyb a získávám hned dvakrát.
Jdu do podobných situací stále znovu. Získávám nové a nové zkušenosti a zároveň se učím přijímat své hranice a limity.
Zažívat horší dny, nechuť k čemukoli, chmurné myšlenky, rezignované postoje, to k nám “lidem se zkušeností” patří.
Důležité je najít původ změny našeho vnímání. Pak je snazší postavit se situaci čelem. Vymyslet, co pro změnu k lepšímu mohu udělat hned teď. A v čem musím mít sama se sebou trpělivost, než se mi podaří okolnosti vstřebat, uklidnit, usadit. První dobrá známka je, když si uvědomím, že mi „semafor psychické pohody“ varovně svítí.
Není třeba panikařit.
Všechno je v pořádku! Je to jen další z životních období, která se střídají. Nahoru, dolu jako houpačka z klády. Je to jen doba, kdy jsme dole a časem se zase přehoupneme nahoru.
Druhý správný krok je dovolit to. Klidně můžete být nějaký čas dole. Neperte se s tím. Je to čas odpočinku, pokory a neuchopitelnosti situace. Děje se to a vy to nemáte ve svých rukou. A může to tak být, dovolte to. Všimněte si svého vnitřního kritika. Už zase spustil, vyčítá, ponižuje vás… To nejste vy, nic to neříká o vaši hodnotě a charakteru. Jsou to lži, které slyšíme a jsou nám nepříjemné, ale rozhodně se podle nich nemusíme řídit! Vše je v pořádku, dopřejte si čas jen tak být, nechat sebou projít temnotu. Postupně nabrat odvahu a nové rozhodnutí zabojovat. Každý máme svůj rytmus.
Přirozeně pak nastane čas, zastat se sami sebe.
Postarat se o sebe. To za vás nikdo v tuto chvíli neudělá. Je velkou výhodou, když reagujete na svůj semafor hned. Bez odkládání! Máte tím mnohem větší šanci, zajistit si pro sebe vše tak, aby se zarazil nárůst stresu. A vy se nepropadnete tak hluboko.
Zastat se sama sebe znamená nepřijímat jakékoli další úkoly a požadavky od okolí. Teď zkrátka nemůžu. Není třeba vysvětlovat. Stačí prosté, není mi dobře. Někdy je dobré požádat o neschopenku, zpomalit celkově své tempo.
Je to skutečně na každém z nás. Jen my známe sami sebe tak dobře, že víme, co nám pomáhá. Možná to nevíte přesně, možná to teprve objevujete, to nevadí. Ráda vás v dalších článcích budu inspirovat různými možnostmi zotavení.
Každá taková chvíle je příležitost čerpat z chyb, učit se na základě toho, co nám minule nepomohlo, nebo co situaci jen zkomplikovalo. Z této chyby se příště stane zkušenost. Už budete vědět, co nedělat a otevře vám to nové šance zkusit to jinak.
Ze svých chyb a pádů se učím celý život.
A stále dělám chyby. Jen je více a více dokážu využívat pro své dobro. Neexistuje bezchybný člověk! Tak proč se honit za dokonalostí? O to přece v životě vůbec nejde!
Učím se znovu a znovu bojovat proti podsouvání myšlenek, že nejsem „dost“. Možná to znáte. Pocit, že ať uděláte cokoli, vždy je to možné udělat lépe, více… Ta šílená strategie, kterou se řídí dnešní ekonomika a tím celá společnost.
Je třeba dělat více, rychleji, levněji.
To je požadavek, který je na nás stále vyvíjen. Přemýšleli jste o tom někdy? Když se budeme nechávat tímto směrem tlačit, co nám to přinese?
Život mi ukázal, že usilovat o spokojenost, uznání od někoho, kdo na vás klade tyto nároky, je nedosažitelný cíl. Nejsme stroje, ale lidé se svými limity.
Při plnění tohoto požadavku se časem ke každému z nás dostaví únava, pocit vlastní neschopnosti, ponížení a rezignace. Člověk pak hledá chybu u sebe. Je nespokojen sám se sebou, podléhá sebelítosti… To je obrovský omyl!
Chyba není ve vás. Chyba je ve způsobu myšlení celé společnosti. Buďte k sobě laskaví a poslouchejte své srdce.
Chyby nás učí, nesoustřeďme se na ně příliš, ale objevujme dary, které v sobě máme a kvůli strachu z chyb o nich možná ani nevíme.
Jsem šťastná, že jsem se díky svému báječnému muži neztratila.
Kéž bychom byli nadějí všem, kdo touto zkouškou procházejí. Zveme vás k našemu společnému projektu: “PEVNĚ A V ROVNOVÁZE NA VLATNÍCH NOHOU”
Můj příběh si přečtete zde:https://jirinkajirkova.cz/muj-pribeh/