Jsem maminka roční holčičky. Těhotenství a porod byl náročný a komplikovaný. Svatba se také nekonala i když bych si to přála. Během těhotenství jsme se s partnerem přestěhovali do bytu po jeho mamince. Až časem se ukázalo,
že byt je v křehkém stavu. Během těhotenství jsem čelila tlaku přítelovi maminky, stálé dohadování kvůli bytu. Šestinedělí pro mě bylo také velmi náročné.
Nejen zdravotně, ale i zástupy radících tetiček, dokonalých maminek.
Mám pocit jakoby, vše bylo komplikované a nic nešlo hladce.
Vždy jsem si říkala, že to vybojuju, že to vydržím…
Dnes už ani nevím, jak z toho všeho ven.
Bolí mě záda, mívám časté migrény, cítím v sobě velké napětí…
Bolí mě čelist, jak zatínám zuby, nejde mi uvolnit se i když mám klid a mohu odpočívat.
anonymní autor (35let)
Jsem moc ráda, že jste se ozvala a hledáte pomoc. Sama jsem v životě dlouho uplatňovala strategii – „to vydržím“ a stálo mě to spoustu sil a zdraví. Chtěla bych Vás povzbudit a inspirovat ke hledání jiné životní strategie. Protože přesně tam může být „zakopaný pes“. Jste velmi hodný a citlivý člověk. Vaše dobrota bohužel není opětovaná, a to není fér!
Tak to nesmí být!
Myslím, že máme podobnou povahu. Na vše jdeme po dobrém. Čekáme, že když my budeme laskaví a pozorní, stejně tak budou laskaví a pozorní ostatní k nám. I přesto, že je to kruté, v realitě to takhle nefunguje!
Všichni jsme stejní lidé. Nikdo není víc člověk a nikdo míň. Jsme ale rozdílné povahy, a to nás často vede do nerovnocenných vztahů. Vaše dobrota a nerovnocenné jednání Vás skrze spoustu dilemat dovedla do zmatku. Nebojte, vždy je možnost změny.
Mohu Vás ujistit, že jsem v podobné motanici byla až po uši. Je těžké se postavit mnoha situacím, které nemáme sami v sobě ujasněné, není nám dobře a protistrana nás staví před hotovou věc. Nesouhlasím s názorem mnoha koučů, kteří tvrdí, že za všechno si můžeme sami. Někdy se okolnosti sypou jedna za druhou, že to není jen v našich rukou. Stejně tak nesouhlasím s výzvou: „To můžeš změnit jen ty sama.“ Když je člověk, vyčerpaný, zmatený, zoufalý. Těžko si může pomoci sám.
Potřebuje podat pomocnou ruku.
Pojďme se na to podívat společně. V první řadě, je velmi důležité najít způsob, jak zmírnit tlak, který v sobě máte. Dostat se z akutní fáze do klidu. V akutní fázi pro nás není možné utřídit si myšlenky a není vhodné dělat jakákoli rozhodnutí. Postupně vše krok za krokem měnit tak, aby bylo dobře Vám, nejen lidem kolem Vás.
Stavy, které popisujete jsou hraničním signálem, volání o pomoc! Není na co čekat! Spoustu lidí se zkušeností s psychickou nemocí (včetně mě) by Vám potvrdilo, že kdyby takovýto okamžik nepodcenili, nemuselo k nemoci dojít.
Vyhledejte pomoc odborníka.
Zkonzultujte s ním Váš stav a nebraňte se krátkodobé pomoci prostřednictvím léků. Pokud vyhledáte pomoc rychle a nedojdete až k ataku, nebude obtížné od medikace časem ustoupit.
Věřím, že využijete pomoci a pak společně zvládneme i všechny změny, které Vám přinesou spokojený život.
Jsem šťastná, že jsem se díky svému báječnému muži neztratila.
Kéž bychom byli nadějí všem, kdo touto zkouškou procházejí. Zveme vás k našemu společnému projektu: „PEVNĚ A V ROVNOVÁZE NA VLATNÍCH NOHOU“
Můj příběh si přečtete zde:https://jirinkajirkova.cz/muj-pribeh/