Jsem maminka roční holčičky. Těhotenství a porod byl náročný a komplikovaný. Svatba se také nekonala i když bych si to přála. Během těhotenství jsme se s partnerem přestěhovali do bytu po jeho mamince. Až časem se ukázalo,
že byt je v křehkém stavu. Během těhotenství jsem čelila tlaku přítelovi maminky, stálé dohadování kvůli bytu. Šestinedělí pro mě bylo také velmi náročné.
Nejen zdravotně, ale i zástupy radících tetiček, dokonalých maminek.
Mám pocit jakoby, vše bylo komplikované a nic nešlo hladce.
Vždy jsem si říkala, že to vybojuju, že to vydržím…
Dnes už ani nevím, jak z toho všeho ven.
Bolí mě záda, mívám časté migrény, cítím v sobě velké napětí…
Bolí mě čelist, jak zatínám zuby, nejde mi uvolnit se i když mám klid a mohu odpočívat.
anonymní autor (35let)
Jsem moc ráda, že jste se ozvala a hledáte pomoc. Sama jsem v životě dlouho uplatňovala strategii – „to vydržím“ a stálo mě to spoustu sil a zdraví. Chtěla bych Vás povzbudit a inspirovat ke hledání jiné životní strategie. Protože přesně tam může být „zakopaný pes“. Jste velmi hodný a citlivý člověk. Vaše dobrota bohužel není opětovaná, a to není fér!
Tak to nesmí být!
Myslím, že máme podobnou povahu. Na vše jdeme po dobrém. Čekáme, že když my budeme laskaví a pozorní, stejně tak budou laskaví a pozorní ostatní k nám. I přesto, že je to kruté, v realitě to takhle nefunguje!
Všichni jsme stejní lidé. Nikdo není víc člověk a nikdo míň. Jsme ale rozdílné povahy, a to nás často vede do nerovnocenných vztahů. Vaše dobrota a nerovnocenné jednání Vás skrze spoustu dilemat dovedla do zmatku. Nebojte, vždy je možnost změny.
Mohu Vás ujistit, že jsem v podobné motanici byla až po uši. Je těžké se postavit mnoha situacím, které nemáme sami v sobě ujasněné, není nám dobře a protistrana nás staví před hotovou věc. Nesouhlasím s názorem mnoha koučů, kteří tvrdí, že za všechno si můžeme sami. Někdy se okolnosti sypou jedna za druhou, že to není jen v našich rukou. Stejně tak nesouhlasím s výzvou: „To můžeš změnit jen ty sama.“ Když je člověk, vyčerpaný, zmatený, zoufalý. Těžko si může pomoci sám.
Potřebuje podat pomocnou ruku.
Pojďme se na to podívat společně. V první řadě, je velmi důležité najít způsob, jak zmírnit tlak, který v sobě máte. Dostat se z akutní fáze do klidu. V akutní fázi pro nás není možné utřídit si myšlenky a není vhodné dělat jakákoli rozhodnutí. Postupně vše krok za krokem měnit tak, aby bylo dobře Vám, nejen lidem kolem Vás.
Stavy, které popisujete jsou hraničním signálem, volání o pomoc! Není na co čekat! Spoustu lidí se zkušeností s psychickou nemocí (včetně mě) by Vám potvrdilo, že kdyby takovýto okamžik nepodcenili, nemuselo k nemoci dojít.
Vyhledejte pomoc odborníka.
Zkonzultujte s ním Váš stav a nebraňte se krátkodobé pomoci prostřednictvím léků. Pokud vyhledáte pomoc rychle a nedojdete až k ataku, nebude obtížné od medikace časem ustoupit.
Věřím, že využijete pomoci a pak společně zvládneme i všechny změny, které Vám přinesou spokojený život.
Podařilo se mi po 40-ti letech dostat pod kontrolu svou psychiku,
která byla stále tvrdě zatěžována a já nevěděla čím?
„Kéž bych byla nadějí všem, kdo touto zkouškou procházejí.“
Můj příběh si přečtete zde:https://jirinkajirkova.cz/muj-pribeh/
Dlouho a dlouho trvalo než mi došlo, že skutečně nemusím být s každým za dobře. Že nemusím být nejoblíbenější ze všech. Lidé, kteří si nedají tu práci zjistit, že jsem z gruntu hodná ženská 😀 mi za to prostě nestojí. Zároveň je to neskutečně osvobozující pocit. Skutečné přátele sice spočítám na prstech jedné ruky, ale je to to největší bohatství co mám.
Jitko, děkuju za moudrá slova. Život se s námi nemazlí, brousí z nás diamant. Já o tom tvém vím od návštěvy v Jablonném. 🙂