Věřím, že v každém člověku celý život žije malá holčička, nebo malý klučina. Zranitelná osůbka, která se v těžkých chvílích krčí v koutku.
V roce 2000 se mi narodilo první děťátko, krásná holčička Klaudinka. Malinká, křehoučká …. Narodila se o měsíc dříve a měla 2,5kg. Jako mladá maminka jsem z ní byla dojatá a úzkostlivě ustaraná.
Otevřel se mi další typ pohledu na život.
Pohled rodiče na své milované dítě. Jak se asi se mnou má moje Klaudie?
Zranitelná a závislá slabá dušička, odkázaná na moji pomoc, moji péči. Pamatuji si, že jsem nad ní při kojení často plakala a vstřebávala zodpovědnost, kterou jsme s manželem přijali.
Čistý arch papíru do kterého můžeme zapisovat. A už jsme vlastně dávno začali. Už má naše geny, má danou určitou linii rodů, ze kterých pocházíme. Držela jsem ji v náruči a slibovala ji, že ji nikdy na nic nenechám samotnou.
Život plynul, miminko rostlo. Dostávalo sourozence.
Klaudie se osamostatňovala. Začleňovala se mezi vrstevníky. Poznávala první překážky, první zklamání, nejistoty …
Ani ten nejlepší rodič
nemá šanci své dítě ochránit od všeho zlého.
Může ho ale doprovázet s bezpodmínečnou láskou a pravdivostí. Vychovávat k pevným a pravým hodnotám, zásadám. Být mu oporou…
Život si s námi někdy krutě zahrává…
Neupřímné, nepravdivé chování našeho okolí přináší rány. Vše je rázem zkreslené … nejisté … strašidelné … mnohé si můžeme vysvětlit jinak, než jak bylo myšleno… I z kamarádů se někdy vyklubou závistivci a skrytí intrikáni.
A tak se nám na naše konto připisují stále další a další lži o nás samotných. Možná si také vybavujete těžké chvíle z dětství, z dospívání…
Je možné, že se naše životy zamotají
a člověk těžko hledá pravdu.
Uvěříme všem těm lžím o lidech kolem nás, o našich nejbližších a nakonec i o nás samotných. V úspěšném světě není místo pro negativitu. Je třeba být pozitivní, rozzářený. ( Je tohle ještě smích? Nebo karikaturní maska?)
Je přirozené, že pak člověk začne pochybovat sám o sobě. Vždyť všichni jsou šťastní, úspěšní, krásní …Tak se tak budu alespoň tvářit, když už to tak v sobě necítím.
A je to tady, další životní past.
Spirála naší nejistoty, strachu, neupřímnosti
sami k sobě i k druhým se roztáčí!
Pak už ani nevíme kde to začalo.
Jak se to na sebe vše nabalilo. Kde se vzalo to bahno kolem nás, které nás dostává ke dnu, ten kolotoč nesmyslů v hlavě…
PRAVDA JE TA NEJLEPŠÍ INVESTICE DO:
POZNÁNÍ SÁM/a SEBE
VNITŘNÍ SVOBODY
JISTOTY SÁM V SOBĚ
DLOUHODOBÝCH VZTAHŮ
Slovo pravda je většinou spojováno s některým sporem dvou stran. Dohadují se, kdo z nich má „pravdu“.
Jeden moudrý člověk, kterého si velmi vážím, na toto téma říká:
„Plnost pravdy má jenom Bůh.“
My se pouze, každý ze své strany, pravdě přibližujeme.
Píši o „pravdě“ jako o autenticitě, pravosti, ryzosti, originalitě, původnosti, hodnověrnosti…
Být autentická - pravdivý prostor ve mě samotné.
Jde o skutečnost, kterou žiju, kterou dýchám. Žádné růžové brýle, žádné předstírání, ale realita. Slova, která odpovídají skutečnosti.
Být pravdivý k sobě i k druhým může přinášet i bolest, člověk může být napadán za své názory. Nepochopen, přesvědčován, že je to jinak, nepřijímán a odsuzován. V takovém případě je, pravdivost k druhým, dobrovolná poprava. Nevím? Tak to vidím s odstupem času.
Tolikrát jsem si v duchu opakovala: „Je důležité nedorozumění vysvětlit. Nebrat všechna slova osobně…“
Když něco vysvětlujete 5, 10, 20 let… to už vážně neříká nic o tom, že jste nedostatečně pravdiví. Tady už je něco hodně špatně. Je čas pro změnu, volání o pomoc… konečně přiznat pravdu sami sobě, přehodnotit život.
Není to totiž Váš problém, ale toho druhého, který není ochoten připustit i jiné možnosti. Respektovat váš názor. Není ochoten se otevřít novému poznání…
Ať už nás v životě přivede do zmatku nedostatek pravdivosti k ostatním, nebo k sobě: „Vždy je možná cesta ven z naší nepohody. Vždy je možné začít investovat do pravdy.“
Uvidíte, že časem se začne vaše investice úročit. Přinese vám „DOBRÉ OVOCE“.
Lepší vztahy, čistý štít, úctu sami k sobě, větší odvahu… klid a spokojenost.
Podařilo se mi po 40-ti letech dostat pod kontrolu svou psychiku,
která byla stále tvrdě zatěžována a já nevěděla čím?
„Kéž bych byla nadějí všem, kdo touto zkouškou procházejí.“
Můj příběh si přečtete zde:https://jirinkajirkova.cz/muj-pribeh/