Jde o skutečnost, kterou žiju, kterou dýchám. Žádné růžové brýle, žádné předstírání, ale realita. Slova, která odpovídají skutečnosti.
Být pravdivý k sobě i k druhým může přinášet i bolest, člověk může být napadán za své názory. Nepochopen, přesvědčován, že je to jinak, nepřijímán a odsuzován. V takovém případě je, pravdivost k druhým, dobrovolná poprava. Nevím? Tak to vidím s odstupem času.
Tolikrát jsem si v duchu opakovala: „Je důležité nedorozumění vysvětlit. Nebrat všechna slova osobně…“
Když něco vysvětlujete 5, 10, 20 let… to už vážně neříká nic o tom, že jste nedostatečně pravdiví. Tady už je něco hodně špatně. Je čas pro změnu, volání o pomoc… konečně přiznat pravdu sami sobě, přehodnotit život.