Nový začátek – nový rok liturgického kalendáře začíná nádherným obdobím a tím je ADVENT.
Co si představíte, když se řekne advent?
- Začátek vánočního shonu?
- Přecpané obchoďáky?
- Domy, stromy, obchody… vše zalité září světel?
- Pracovní přesčasy, protože vše se musí stihnout do Vánoc?
- Narůstající nervozita ve společnosti? …
Tak to je právě jeden velký omyl! Tohle není ADVENT.
Skutečný ADVENT je doba zamyšlení, duchovní přípravy, očekávání.
ADVENT je doba ticha, spočinutí a přívětivé tmy. Symbolem adventu je „adventní věnec“, který nemá hlavní úkol ozdobit stůl, nebo jakékoli interiéry.
Věnec – kruh symbolizuje čas snahy o obnovení rodinné soudržnosti, společné přípravy na svátek „Lásky“. Je to čas, kdy se zamýšlíme nad sebou, nad uplynulým rokem, pracujeme na vztazích. Narovnáváme pokřivená jednání. Je to čas prosby o odpuštění těch, kterým jsme ublížili. Čas usmíření s těmi, kteří ublížili nám. Čas nacházení nové cesty sami k sobě a k druhým. A to vše v klidu, zahalené tmou soukromí našeho nitra.
Svíčky na věnci symbolizují postupné prosvětlování tmy našeho nitra. Každou neděli se rozsvěcí o svíčku více. Stejně tak, jak naše snaha postupuje víc a víc. Naše srdce se rozehřívá pro nový život. Svíčky znázorňují přibývající světlo a blížící se cíl, kdy se o Vánocích vše rozzáří.
Možná už teď vnímáte, jaká je škoda,
že společnost nežije ADVENT, ale předvánoční byznys.
Nedopřeje nám kontrast klidné tmy a slavnostně rozzářených světel.
Každý jsme pak ochuzen o svůj potřebný rytmus a dynamiku.
- Abychom ocenili nádheru světla, musíme nejdříve zažít tmu.
- Abychom byli šťastní, že se můžeme sejít u planoucího krbu, musíme nejdříve zažít zimu.
- Abychom mohli radostně sdílet „Štědrovečerní večeři“, celý následující večer a následující dny, musíme být spolu usmíření.
- Abychom mohli zažívat krásný pocit z obdarování, musíme nejdříve pořídit dárek, při jehož výrobě, přípravě myslíme s láskou na osobu, které bude darován…
- Nejde o množství dárků, nebo jejich cenu. Jde o úmysl se kterým dárek dáváme.
- Abychom zažili krásné Vánoce, musíme uklidit, udělat výzdobu nejen v našem domě, ale hlavně ve svém srdci.
O to vše, můžeme usilovat během adventní doby.
A pak (24. 12.), kdy ve všech kostelích zazní GLORIA, můžeme slavit ty skutečné Vánoce! Narození Ježíška a nového života v nás.
Naše rodina prožívá ADVENT
navzdory všemu, co se okolo nás děje.
Tato doba je pro nás výjimečná. Už samotný název v nás probouzí pocity, které zažíváme jednou do roka.
Připomenou se nám každoroční rituály, spojené s touto dobou. S určitou samozřejmostí se více potkáváme u společného stolu při čaji, kávě, společném jídle. Vnímáme jeden druhého a přemýšlíme jak si navzájem udělat radost.
Jsme otevření pro diskuzi na různá témata. Vyříkáváme si nevysvětlená nedorozumění. Uvádíme věci na pravou míru. Samozřejmě to nejde vše tak hladce a ideálně jak popisují. Dochází ke střetům, hádkám, dusné atmosféře, ale cílem je vyčistit vzduch. Postavit se věcem čelem a přijmout zodpovědnost za své jednání.
Nezapojujeme se do komerčních předvánočních nabídek.
Děti mají neuvěřitelný smysl pro vnímání atmosféry a vytváření doprovodných rituálů v dané době.
Ano, můžeme se na to dívat jako na dětské snění a hraní. Pokud jsme ale ochotní se zastavit a zapnout své hlubší vnímání, zůstaneme v úžasu, co vše nás mohou děti naučit.
Z dětství si mnoho vzpomínek na dobu adventní nenesu.
Zato, když jsem se stala maminkou, prožívali jsme advent s manželem a našimi dětmi hodně kreativně.
Vzpomínám na chvíle, kdy mi děti začaly klást otázky
ohledně narození Ježíška, vánočního příběhu a smyslu toho všeho, co se v této době kolem nich děje. I já jsem jako dítě byla zvídavá a dostávala jsem jen standartní pohádkové odpovědi, které neměli s realitou a smysluplností nic společného.
Děti nejsou hloupé, jsou to čisté duše, které v sobě mají přirozenou rovnováhu. A podle mě, jim ji svět postupně bere.
A tak jsem se snažila mluvit s nimi o všem otevřeně a s vlastním přesvědčením. Hodně jsem promýšlela ze všech stran, co jim na jejich otázky odpovím. Tím jsem si i sama v sobě ujasňovala svoje názory, svoje postoje. V rozvíjení těchto myšlenek a postojů pokračujeme a postupujeme do dnes. Každým rokem se úhly pohledu každého z nás mění, dozrávají.
Rituály - adventní tipy
Ráda bych vás inspirovala našimi rodinnými rituály.
Vše začalo v dětství a každým rokem se, vzhledem k věku členů rodiny, rituály aktualizují. Ale princip zůstává.
ADVENTNÍ KALENDÁŘ
V době, kdy obchody nabízely pouze velkou čokoládovou bonboniéru s okýnky na každý den, které se říká adventní kalendář a je tam jen jeden malí kousíček čokolády, jsem přemýšlela jak jinak.
Tento tip kalendáře dle mého názoru degraduje smysl adventu. Představte si rodinu, která má tři děti. Když společně dostanou jeden takový kalendář, je to důvod ke rvačce a hádce, kdo je dnes na řadě. Když dostane každý svůj kalendář, nebude to mít náboj adventu, který nás vede k společné akci, sbližování se ..
Moc fandím všem kreativním maminkám, které tvoří pro své děti vlastní adventní kalendáře. Věřte, nebo ne, láska, se kterou to maminka chystá je velký dar, který děti cítí. Okamžik překvapení a projevené lásky je velmi silná injekce radosti. Vždy jsem si tyto pocity moc užívala. O to víc jsem vnímala rozzářená očka svých dětí, když jsem v sobě měla zkušenost bezesných noci strávených přípravou. V každém denním balíčku bylo vše tak, aby se o to mohli děti společně podělit.
V tom je smysl adventu, učit se dávat lásku druhým. Když totiž dáme, zároveň dostaneme. Roste v nás touha udělat druhému radost. Roste v nás sebeovládání a poznání, že ne „vše je moje“, ale když se rozdělím radujeme se všichni společně. Spojuje nás to.
ADVENTNÍ VĚNEC
Jako rodina se večer scházíme u věnce, na kterém svítí svíce podle přibývajících adventních nedělí.
Zkuste zažít tu atmosféru, kdy je všude kolem vás tma a jen vaše obličeje jsou ozářeny světlem svíce. Venku je zima, vy sedíte v teple, možná se vám i podařilo usmířit se a pozvat někoho, kdo by takto poseděl s vámi.
Možná si říkáte, že je to málo… Naopak, pro někoho to je neuvěřitelný dar.
U věnce si povídáme, co jsme dnes zažili. Vzájemně si ukazujeme maličkosti dne, které nás obohacují. Sdílíme své těšení na čas, kdy budou svítit všechny svíce. Modlíme, zamýšlíme se. Spojují se naše duše, vnímáme společné emoce. Příprava našich srdcí jede na plné obrátky. To je smyslem adventu.
ADVENTNÍ CESTA DO BETLÉMA
Na skříni v kuchyni nám vždy v adventu visí velký arch papíru. Je na ni symbolicky předkreslená cesta adventem.
V dolním rohu je začátek cesty, tam stojíme my. A v horním rohu je cíl cesty, Maria s Josefem u jeslí s Ježíškem.
Kreativitě se meze nekladou. Cesta je rozdělena na políčka, kolik je dní od 1. adventní neděle až do 24.12.
Smyslem tohoto obrázku je vizuálně sledovat, jak se čas přibližuje. Na cestě se mohou zakreslovat nebo zapisovat dílčí kroky a zážitky, které nám prožívání adventu přináší.
Když byly naše děti malé, uvařili jsme si vždy s manželem kávu a kochali se pohledem na společné dílo našich dětí. Pocity, které se v nás rozlévaly se nedají popsat. Snad jen přiblížit k pocitu z dobře odvedené práce.
Dnes každý sám, nebo spolu s našim nejmenším, plánujeme o co chceme v adventu usilovat. A v domluvené formě si jednotlivou snahu každého z nás zaznamenáváme.
Jen pro inspiraci – DĚTSKÉ ZÁZNAMY:
- Červená – udělat někomu radost
- Žlutá – pomoc mamince, nebo tatínkovi
- Zelená – uklizený pokojíček
- Modrá – pečlivá příprava do školy
Záznamy dospělých mohou být nejrůznější, nešetřete sami sebe. 🙂 Je to výzva!
Když se do této aktivity pustí celá rodina, to by, jste koukali, jak je hned doma více útulno. Snaha, radost z každého překonání své lenosti, pohodlnosti, každý sebezápor, spojuje celý domov. To je smyslem adventu.
ADVENTNÍ ZAMYŠLENÍ
Adventní doba je plná různých:
- možností získat nová poznání prostřednictvím přednášek, nebo diskuzí, které probouzejí naši duši.
- příležitostí rozhodnout se pro změnu postojů, životních priorit, otevření se pro dobro a lásku.
V roce 2019 jsme s manželem udělali milou zkušenost. To ještě nebyl covidový čas. Pozvali jsme na každou neděli několik manželských párů na podvečerní adventní posezení u čaje. Společně jsme si vždy poslechli slova k zamyšlení nad určitým tématem našeho života a pak jsme se sdíleli s vlastními zkušenostmi. Spojilo nás to k vzájemné podpoře pro všední dny. Vzpomínáme na to všichni dodnes.
Letos se s manželem chystáme se k této příležitost vrátit. Sice jen my dva spolu, ale moc se na to těším. Už máme vybraný poslech na téma „manželství“.
A věřím, že diskuze bude bouřlivá. 🙂
Adventní doba mi každý rok přinese něco nového a originálního.
Je to pro mě velmi silné období vedoucí k pozitivitě a uklidnění.
Je spousta dalších a dalších možností, jak svá srdce rozehřívat, jak se jeden druhému přibližovat. Jde o naše osobní rozhodnutí pro svůj osobní růst.
Není to jen tak, jak slýcháme z médiích: „Buďte na sebe hodní, vždyť jsou Vánoce.“ Nejde o to, být jen na sebe hodní ale respektovat se a umět spolu žít. Přijmout svůj nový postoj a snahu pro všechny dny našeho života.
Advent je příprava na nový začátek. Stejně tak, jak se v těžkých podmínkách v Betlémě narodil Ježíšek, muže se i v nás narodit nový život i přesto, že situace kolem nás není vůbec lehká. Pojďte to letos zkusit jinak. Přidejte se k nám.
Advent je ryze duchovní věc a k přípravě na Vánoce samozřejmě neodmyslitelně patří i praktická stránka. Ale o tom zase příště. 🙂
Jsem šťastná, že jsem se díky svému báječnému muži neztratila.
Kéž bychom byli nadějí všem, kdo touto zkouškou procházejí. Zveme vás k našemu společnému projektu: “PEVNĚ A V ROVNOVÁZE NA VLATNÍCH NOHOU”
Můj příběh si přečtete zde:https://jirinkajirkova.cz/muj-pribeh/