Když už jsem se konečně rozhodla a našla jsem odborníka, který se ujal mé duše, odevzdala jsem se s plnou důvěrou do jeho rukou a přijímala úkoly, které mi dával.
1. úkol - pátrej po svých kořenech
Naše duše je totiž ovlivňována od samého začátku vším, co se kolem ní odehrává. Okamžitě zapisuje zkušenosti, zážitky. První co nás ovlivňuje je prostředí do kterého se narodíme. Obrovský vliv na nás mají naši rodiče. Proto nás také ovlivňuje z jakých poměrů vycházejí oni. Jaké mají své kořeny…
Duše je nádoba v nás. Je živena hlubokým vnímáním. Povrchní zážitky a zkušenosti se nám do hlubin tolik nezapíší. Velmi nás ovlivní co není vidět na povrchu.
Kořeny mých rodičů
Moje maminka i tatínek se oba narodili jako poslední z dětí. Pocházejí z prostých rodin žijících v podhůří Orlických hor.
Už v těchto větách je spousta ovlivňujících aspektů. Zkusme se na ně podívat hlubším pohledem:
- Poslední dítě – jejich rodiče byli již ve starším věku, ubývají síly
- Nejmladší dítě – ovlivňováno ve větší míře sourozenci, než rodiči
- Skromné poměry – finance se museli investovat opatrně – není možné si mnoho dovolit
- Podhorská oblast – místo tvrdých podmínek, rodina se musela postarat o svou obživu různě, bylo to časově náročné, všude to bylo daleko, přírodní podmínky nevlídné…
- Lidé z horských podmínek jsou tvrdého jádra, zvyklí mnoho vydržet, tvrdě stát za svými názory a mnoho se nesdílet…
Další nevědomé vlivy
Od doby dětství mých rodičů se svět neuvěřitelně změnil. Obrovský průmyslový, technický rozvoj. I společenský řád se několikrát změnil. Maminka i tatínek jsou těsně poválečné děti. To vše je ovlivnilo, to vše jim předurčilo život. To vše se zapsalo do jejich nevědomí.
To vše pak nevědomě odráželi do svých dětí.
Naše nevědomí
Jsou to naše zážitky, zkušenosti, které byly po určité době zapomenuty, ale stále nás ovlivňují.
Než přišel čas mého příchodu na svět, prožili už rodiče 5 let manželství. Nebyli to lehké roky. První bydlení jim bylo nabídnuto ve vesnické chaloupce, kde bydleli rodiče maminky a maminčina sestra s rodinou. Hned naproti bydlel maminčin bratr s rodinou. Můj tatínek v chaloupce dá se říct pouze přespával. Chodil do práce a pak hned pokračoval na stavbě nového rodinného domu vedle ve vsi.
Rodinný dům postavil za 5 let. Zatím se jim v chaloupce narodila první dcerka. Kterou jak říkal tatínek: “Jsem si moc neužil a je mě to moc líto.” Za dva roky očekávali další přírůstek, sestřička. Bohužel v šestém měsíci těhotenství zemřela. Další rok se narodil zdravý syn.
Pak přišla velká změna - stěhování do nového domu.
A do toho všeho jsem nečekaně přišla já.
To jsou fakta, ale jak jsem si s tím měla poradit já?
Příležitost, popasovat se s minulostí pod odborným vedením přišla až v mých 40 letech.
Zjistit něco o sobě a atmosféře do které jsem se narodila nebylo vůbec snadné. Pracovala jsem na tom rok.
Tatínek je běžně málo mluvný, nikdy se nesdílel s pocity a s tím, co prožíval, když se s maminkou našli. Jaké to bylo, když po svatbě spolu bydleli u maminčiných rodičů a on tam byl jen na noc. Jaké to bylo, když začali bydlet v novém domě, který ho stál 5 let dřiny a velkých starostí…
Maminka také nebyla otevřená, cítila jsem z ní nejistotu a obavy proč se ptám? Snažila jsem se ji to vysvětlit, ale nepodařilo se mi to. Vnímala jsem, že mi něco nechce přiznat…
Navštívila jsem tetu, ( maminčinu sestru), navštívila jsem strýce ( tatínkova bratra). Ostatní už bohužel zemřeli. Pátrala jsem i v matrikách českého archivu a snažila se dobrat různých souvislostí rodu, které by mohli mému terapeutovi napovědět, jak to souvisí se mnou.
Skládala jsem střípek po střípku, abych si postupně vytvořila obraz doby, do které jsem se narodila.
Abych si alespoň trochu dovedla představit, co se v mé mamince a tatínkovi odehrávalo:
- Když ztratili moji druhou sestřičku v tak ranném věku.
- Jaké to bylo, když se jim narodil vytoužený syn.
-
Jak těžké muselo být přijímání nového těhotenství, když jsem přišla nečekaně brzy po bratrovi.
- Jak unavená a vyčerpaná musela maminka být?
- Jak pro ni bylo nemilé stěhovat se do nového domu, kde bude s námi sama. Zatím co ve svém rodišti měla kolem sebe spoustu rodinných přátel.
- Co vše se odehrávalo v tatínkovi?
-
Proč si se mnou o tom nikdy nepovídali?
-
Proč jsem musela mít v sobě některé otazníky tak dlouho?
-
Proč jsem se to musela dozvědět tajně, dopátrat se?
Duše pozná, když nebyla očekávaná, když přišla nevhod.
Je pro ni velmi důležité, aby došla k pochopení, proč byla nevhod.
Už od dětství, od doby co si pamatuju jsem v sobě měla velkou nejistotu a pocit, že někde je něco špatně. Nerozuměla jsem tomu, ale nešlo před tím nikam utéct. Vše co se kolem mě odehrávalo bylo pro mě těžké, únavné, přineslo to vždy nějaký hněv.
Měla jsem pocit stálého napětí. Postupně jak jsem rostla to byli nekončící neshody s bratrem. Co si pamatuju, hlavně pláč, spousta pláče.
Maminka mi rázně říkávala: “Tak už přestaň brečet!” A babička používala ještě krásné archaismy a říkala: ” Ďouče už nemrač.”
Základ mého života
Takhle byly vrženy kostky mého života . To byla moje startovní čára. Dnes si říkám: “Holčičko, divíš se, že se tvoje duše neměla dobře? Že vyrostla bolavá? Přišla jsi nevhod. Byla jsi maličká a vše bylo příliš těžké. Dnes bych tě vzala do náručí a přitulila tě. Dopřála ti tolik času a tolik lásky kolik bys jen potřebovala!”
“Nemám právo soudit, byla to těžká doba!”
Tohle rozum ví, ale přesvědčit o tom srdce je velmi těžké. Cesta od hlavy k srdci je dlouhá! Stálo mě to spoustu sil, spoustu vnitřních bojů, než jsem to dokázala přijmout.
A bolet to ještě nepřestalo.
Jsem šťastná, že jsem se díky svému báječnému muži neztratila.
Kéž bychom byli nadějí všem, kdo touto zkouškou procházejí. Zveme vás k našemu společnému projektu: “PEVNĚ A V ROVNOVÁZE NA VLATNÍCH NOHOU”
Můj příběh si přečtete zde:https://jirinkajirkova.cz/muj-pribeh/